Tajuplné relikty u hory Baigong
Tajuplné relikty u hory Baigong
Stal se komplex místem návratu a odchodu dávných „bohů“?
Hora Baigong u jezera Toson nacházející se v provincii Guangdong v Číně skrývá dodnes jednu z největších a stále nevyřešených záhad tohoto světa. Závěry expedice čínských vědců hovoří o působení mimozemské civilizace na modré planetě. Jaký senzační objev z okolí hory Baigong přivedl i seriózní vědecké pracovníky k myšlence dávné návštěvy Země nepozemskými bytostmi?
Samotná hora sestává převážně z bílého pískovce se zastoupením jílovité zeminy a ve vzdálenosti 80 metrů se nachází slané jezero Toson. Celá nálezová lokalita byla v roce 1996 rozdělena expediční skupinou do několika oblastí. První oblast skýtá jeskyně s více než 30 rourami, druhá oblast se rozkládá do vzdálenosti zhruba 40 metrů směrem ke břehu jezera a lze tu najít mezi pískem a kamením velké množství malých železných trubek o průměru 2 až 4,5 centimetrů a s orientací západovýchodním směrem. Některé z těchto trubek jsou neobvykle pokroucené, jiné nedosahují ani tloušťky obyčejného párátka. Třetí oblast zahrnuje pobřežní pásmo dlouhé mezi 800 až 1 000 metry, jenž je poseto rozbitými trubičkami různých délek a množství rourek je možné pozorovat i pod hladinou jezera. V přední části hory s 200 metrů vysokým průčelím v podobě příkrého svahu majestátně se zvedajícího k obloze, se nalézají tři trojúhelníkovité jeskyně, vstupy do dvou z nich jsou však kvůli hrozícímu nebezpečí pádu a zřícení zcela nepřístupné. Prostřední a největší jeskyně o délce šest metrů působí při porovnání s běžnou dutinou vzniklou vodní erozí, dojmem spíše umělého původu. Právě v této jeskyni se dochovala železná roura o průměru 40 centimetrů probíhající v přímé linii od shora dolů, avšak po letech eroze z ní zbyla jen dobrá polovina. Do země je zde zapuštěna také další roura stejného průměru, ze které lze spatřit jen její nadzemní část.
Čínský výzkumník a spisovatel Ma Pei Hua poukazuje na zarážející fakt, že jedna z objevených železných trubek s průměrem 40 centimetrů vedoucí do nitra jeskyně je silně radioaktivní a hodnoty gama záření okolní horniny jsou dvacetkrát vyšší než radioaktivní pozadí běžné skály. Na základě chemických analýz bylo zjištěno, že roury byly vyrobeny ze železa s příměsí dalších kovů, přičemž obsahují 7 až 8 % prvků, které v současné době neznáme. Analyzované vzorky dále obsahovaly množství kysličníku vápenatého a křemičitého. Tyto prvky však podle zjištění nebyly původní součástí materiálu a vznikly dlouhodobým vzájemným reagováním železa a písku, což by vypovídalo o vysokém stáří trubek.
Na otázku, zda jsou tyto vskutku záhadné kovové trubky dílem člověka či nikoliv, přesvědčivě odpověděly archeologické výzkumy celé oblasti. V blízkosti hory Baigong byly skutečně objeveny stopy po lidské činnosti staré 3 000 let, avšak pokročilým metalurgickým schopnostem jsou opravdu velmi vzdálené. V případě nálezů se jednalo především o kamenné nástroje, rozmanité hrnčířské výrobky, kůži, vlnu a zvířecí kosti. V tamních hrobech byly dále nalezeny bronzové ozdoby, luky s šípy a šatstvo. Nepodařilo se objevit žádné nástroje, jako kupříkladu krumpáče či vrtáky, kterých by k vytvoření takového díla bylo jistě zapotřebí. Dle čínských vědců neznali obyvatelé Tibetu před tisíci lety průmysl, ocel ani železo.
Další z hádanek v sobě ukrývají vody blízkého jezera Toson. Obsahují totiž rozpuštěné lithium, jež je potřebné například v jaderné technice k výrobě tritia a v současnosti se sloučeniny tohoto alkalického kovu používají jako palivo v kosmických raketoplánech. Lithium má také využití jako stínící a chladící materiál v jaderných reaktorech. Sloužil tedy celý komplex hory Baigong jako přistávací a odpalovací rampa létajících strojů nebo byla u jezera Toson zbudována jaderná elektrárna?
Samozřejmě byly předloženy také střízlivější teorie pokoušející se o objasnění původu soustavy podivných reliktů. Údajně by se mohlo jednat o fosilie rákosu s trubkovitým tvarem, který pod velkým tlakem metamorfoval. Avšak jak rostlinné, tak živočišné fosilie se mohou uchovat jen ve své původní formě. Navíc nemohou vytvářet záměrně uspořádané a tvarované objekty.
Zmiňována je také legendární země Mu, jejíž průmyslově vyspělá civilizace mohla mít na svědomí zbudování tamního komplexu. Tato teorie však nadále zůstává pouze v rovině spekulací.
Jak pravil Ma Pei Hua: „Každá půdní anomálie je dobrá k tomu, aby byla prozkoumána, a každá jeskyně stojí za to, abychom ji důkladně prohlédli; každý krok může přivodit senzační překvapení…“ K nalezení odpovědí na mnoho nejednoduchých otázek, které před nás hora Baigong staví, vede ještě dlouhá cesta výzkumů a je opět pouze za nás, zda k tajemství dědictví neznámých tvůrců jednoho dne najdeme klíč nebo zda i nadále necháme část své historie pečlivě zahalenou závojem minulosti.
Michaela Volná
(Volna.Michaela@seznam